Trojité memento

Čtení z Kazatel 3 a 12

1Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:

2Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat;

3je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat;

4je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat;

5je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat;

6je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat;

7je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit;

8je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.

____

9Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění?

10Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí.

11On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk

nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.

12Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro.

13A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí,

je dar Boží.

___

14Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to

učinil, aby lidé žili v bázni před ním.

6Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá a džbán se

roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme.

7A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.

8Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, všechno pomíjí.

1. Úvod ke knize kazatel

Nejdříve krátký úvod k této knize – je to mudroslovná literatura, není zde tedy nějaká příběhová linka, které bychom se mohli držet. Můžeme jen vycházet z toho, že pravděpodobně autorem této knihy je velebohatý a velemoudrý král – Šalamoun. Dalo by se říci, že kniha Kazatel je volné filosofování nad smyslem existence. Jaký je smysl naší existence? A hlavně – JAK MÁME ŽÍT? To je velmi těžká a zásadní otázka… jak mám žít? Odpověď není tak jednoduchá, protože Kazatel nám to poněkud komplikuje. A doporučoval bych, aby si tohle každý přečetl a uvědomil… v Bibli získané od židů máme 3 základní mudroslovné knihy – přísloví, kazatel a Job. Přísloví je poněkud jednoznačná kniha – když budeš spravedlivý, budeš dělat správné věci, tak se ti povede dobře. A naopak pokud budeš dělat špatné věci, budeš svévolný, tak se ti povede zle. Jednoduché.

Kazatel? Ten vidí svět poněkud realističtěji. Dobrý trpí a bídákovi se daří. Popisuje to s takovou surovostí až z toho člověka mrazí. Kde jsou  nějaké zásluhy? Co se to děje? Spravedlivý je na tom stejně jako svévolník. Čím více se snažím tím více budu zklamán. V podstatě – všechno co se pod sluncem děje je jen náhoda… život je jen náhoda… Kazatel by si rozuměl s existenciálními filosofy 20. Století. Jaký je smysl naší existence? Ateističtí autoři při zkoumání podobném Kazateli došli snadno k závěru že žádný smysl není. Je jedno jak člověk žije a v kolika letech zemře. Je jedno jestli ráno vstaneš z postele nebo ne. Musíme žít říkají…  nemáme na vybranou, jsme vržení do života... tato skepse navíc nevzniká někde v bídě… velká životní deprese vzniká v blahobytu z přesycenosti. Abychom se tomu náležitě postavili, jakobychom jako křesťané chtěli vykřičet do světa - máme smysl a obrovský! Všechno má nějaký smysl! Všechno se děje z nějakého důvodu… tuto frázi jsme přijali aby nás snad držela v naději - že to opravdu má smysl i když to nevidíme… čím je tragédie života větší tím více se uklidňujeme tím, že to vše má smysl… a tak pro ateisty i pro nás křesťany jako by byla ta nejtěžší věc - prostě žít. Prostě žít život… přijmout věci které jsou a žít… ta nejpřirozenější věc kterou máme když jsme na živu - žití - a přitom si s tím tak často nevíme rady….

 Jak žít? Co by na to řekl kazatel?

2. Pamatuj na smrt – pomíjivost

Pravděpodobně nejvýraznější rys kazatelových myšlenek je, že vše je pomíjivé. Vše je jako vítr, jako pára, jako kouř. Rozplyne se to v okamžiku, kdy to chci chytit. Vše je pomíjivé, vše je marnost. Jestli někdo řekne, že je těžké, že musíme žít, tak kazatel na to řekne, že musíme hlavně zemřít. Říká že je uplně jedno kdo jsi – moudrý nebo bláhový, chudý nebo bohatý. Někdo smrt vítá - naivně pokud nepřemýšlí o tom, co bude pak. Někdo na smrt myšlenky potlačuje…. Představte si dva mladé lidi. Není pravda že mladí lidé o smrti nepřemýšlejí a že starší lidé ano. Mladí lidé myslí na smrt a to zrovna jako východisko z nesmyslného života. Kultura EMO, kultura smutku a melancholie, rozjímání nad tragédií života a temnotou přitahuje mladé lidi, kteří se s v sobě nevyznají… přemýšlí o smrti… smrt je pro ně středobodem… přemýšlí ale správně? 

A mladí, kteří od malička v dorostě slyší, že budou žít věčně a taky se tak chovají jako by měli žít věčně už tady na zemi? Co se asi může stát, říkají. Jsme mladí a patří nám svět. Kazatel by na ně hleděl bez mrknutí a beze slov. Pomíjivost, samá pomíjivost.

A starší lidé? Bavil jsem se s jednou sestrou, která aktivně mluví se seniory o víře. Říkala, že jsou takoví, kteří mávnou rukou a řeknou – A něco a nějak bude, přece vždycky nějak bylo… a ještě se přece nestalo aby něco nějak nedopadlo. Dělají správně? Kazatel by potichu bez mrknutí hleděl. Jakoby ta pomíjivost a vědomí konečnost a časnosti a dočasnosti mělo člověka k něčemu přivést… pamatuj na smrt... kazatel v tom vidí obrovskou moudrost. Jakkoli je všechno relativní v jeho podání, tak ze smrti se má člověk ponaučit. Pamatuj na smrt. Pamatuj, že vše je pomíjivost. To je první kazatelovo memento.

3. Pamatuj na radost

Abychom si nemysleli, že byl kazatel jen ten, který potichu seděl a hleděl. Kazatel se uměl radovat. On si uměl život užít. Vyzkoušel všemožné radovánky a ačkoli zjistil, že většinou je to marnost, protože nemá nikdy dost, přišel s jedním zajímavým závěrem. Jako by našel zbraň proti marnosti a pomíjivosti. Jako by našel zbraň proti tomu našemu úhlavním nepříteli – smrti. Je jí radost.

Opravdová radost. Je to radost z Božích darů. Když se raduje kazatel tak je to ze zcela obyčejných věcí. Je to práce, jídlo a pití, lidé a vztahy. Ačkoli i v tom kazatel nachází rovnováhu. Dokonale v rovnováze, jak by měly být všechny věci, by řekl kazatel… Kazatel sice říká, že práce je úmorná a těžká. Ale zároveň ve své práci nachází potěšení. Jako když Bůh tvoří svět a sedmý den se zastaví a ohlédne. A řekne – je to dobré. To je kazatelův styl. Podívat se zpět a říci – je to dobré. Mohu se z toho radovat. Je to velké požehnání. Podívat se zpět na práci ve svém životě – ať už je to záležitost budování vztahů u někoho, u někoho rodina, u někoho jeho zaměstnání, u někoho jeho služba v církvi. Ať to bylo sebevíc těžké, pokud se ohlédnu a mohu se radovat je to důvod žít. Radost není o užívání si bez práce. Kazatel si zkusil i takový hedonismus a nezůstal u toho. A jak říká kazatel – pokud k tomu mám ještě jídlo, pití a přátele – moje radost je znásobená. Stojí za to žít. Pokud bych byl sám a hladový a bezmocný a nemohl bych budovat – převálcuje mě pamatování na smrt. V tom je užitek ze všeho, co děláš. Když se můžeš radovat.

Vděčné užívání Božích darů – kazatel stráví dlouhé řádky komentováním překroucenosti Božího stvoření - ale to mu nezabrání vidět krásu Božího stvoření, nebo ho to nevdede k pohrdnutí Božími dary. Dary měly by býti přijaty s pokorou a měly by být plně užívány jako požehnání od Boha...Smysl nespočívá a neerozduje množství věcí ale radost kterou z nich člověk má. Tam nachází kazatel smysl. Bez radosti je na tom člověk špatně. Život bez radosti je marnost.Balanc na konec: Je jedno jak moc se raduješ, vždycky přijde pondělí… monday always come...

4. Pamatuj na stvořitele

Vrchol našeho trojitého memento je pamatuj na stvořitele. Ty dvě spodní věci musejí být v rovnováze a pak můžeme v životě nacházet smysl k žití. Podle kazatele však nesmí chybět tento vrchol.Protože na rozdíl od přísloví, jak jsem říkal, Lidé v tomto světě a v tomto životě obvykle nedostanou to, co si zaslouží…UFFF. …. 3,16, 4,1 a 5:8. Je to marnost, nemám odpověď… není spravedlnost. To že nedostaneme to, co si zasloužíme bychom měli s pokorou uvítat. Kdyby mě osud nebo karma potrestali za vše co každý den nějak neudělám dobře, byla by to mizérie. 

Během svých úvah dojde kazatel k tomu, že Život je spíše zmatený než marný… život je zmatený a já nevím kam jdu… je těžké jít když neznám cíl… sice vždycky dojdou tam kam chci když je mi jedno kam jdu ale je to zmatené… jak mám na něčem pracovat když nevím jaký je cíl a smysl? Pravděpodobně si určíme nějaký smysl podvědomě… jinak bych se skutečně nehnul z místa… možná je dnešní generace hodně o tom že žiju pro krátkodobé cíle... protože neznám ten finální. A jako takový finální bod kazatel dává tuto odpověď. Pamatuj na svého stvořitele. On je původce všeho. Opravdu všeho. Přes všechnu marnost a relativitu života, je lepší se Boha BÁT a žít podle něj podle jeho vůle. Mnohokrát čteme v kazatelovi, že říká – zjistil jsem, pochopil, poznal jsem… ale Člověk však stejně nemůže pochopit všechny Boží cesty – jak i sám nejmoudřejší kazatel vyznává. Nelze vše postihnout. Kazatel to uzavírá, že Bůh náš stvořitele to – Udělal to tak, abychom přijímali život tak jak přichází z jeho rukou ne jak my si naplánujeme. A tak věrní věřící si nezoufají ale tíhnou k Bohu, který si jejich důvěru zaslouží. Mohou to nechat na něm, aby z toho, co se pod sluncem děje, udělal to nejlepší a dal tomu smysl. 

Dobrá zpráva

5. Ježíš jako lepší Šalamoun

 Nechci abyste dnes odešli s tím, že budete mít další návod na to jak žít. Ať je ten

návod sebelepší. Já vám dnes chci povědět dobrou zprávu.

 Ta dobrá zpráva je, že je zde někdo lepší než Šalamoun. Pokud jsme zatím šli dlouhým a temným tunelem, tak teď se v tom tunelu objevilo světlo. A není to vlak, je to konec tunelu.

 A tak chci přidat možná nejdůležitější memento

Římanům 6:4 Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života.

6. Pamatuj, do koho jsi pokřtěn

 V křtu jsme s ním byli pohřbeni a také vzkříšeni k novému životu

7. Ježíš, který přemohl smrt

 TÍHA BOHŮ - Když nesu tíhu bohů tak propadnu marnosti, pojmu nenávist k životu, když pamatuji 

na svého stvořitele tak se mohu radovat protože ON TO UNESE

8. Ježíš, který je naší radostí

 V zoufalství to mohu přinést k němu a mohu to u něj nechat, to BŘÍMĚ ŽIVOTA

9. Nežít svůj život pouze pod sluncem ale žít svůj život také pod Synem